České Švýcarsko

31.07.2018

V loňském roce jsem měl to štěstí a měl jsem dvě svatby v severních čechách. Svatby na sebe hezky navazovali. Jeden víkend Pája a Michal a druhej víkend Bára a Petr. A když už jedu takovou dálku, tak škoda tam nezůstat. Ubytování jsem měl zaplacené v místě svateb ale chtěl jsem si projet aspoň kousek Českého Švýcarska a nikam se nehonit. V té době jsem byl sám a měl jsem spoustu času, tak jsem různě přespával v autě kde se zrovna dalo a moc jsem to neřešil. Jednu noc jsem si třeba ustlal takhle hezky s výhledem na Milešovku a sledoval úžasný západ slunce.

Ani jsem sebou netahal zrcadlovku. Na tyhle menší výlety si vždy bohatě vystačím se svým Nikon coolpix A, kterej je pro mě vedle Nikonu D3 srdcová záležitost. Na ostření je to sice louda ale no a co. Neřešíte když máte čas.

Pochopitelně jsem si na Milešovku vyběhl. Bára mi říká, že nějaký týpek tam udělal rekord za 41 minut. Já šel samozřejmě na klid a nikam se nehnal. Ale když jsem v polovině zjistil, že mi cesta trvala necelých 20 minut, tak jsem trochu nabral tempo a řekl si, že se tomu zkusím aspoň přiblížit. To jsem ale netušil jakej horor to bude před vrcholem. Poslední část cesty jsem dokonce poklusával a nefotil a na vrchol jsem doběhl za 42 minut.

Škoda že Bára kecala a v restauraci na vrcholu sem pak zjistil, že to ten týpek udělal něco kolem 20 minut :D Ale i tak, zdolat Milešovku za 42 minut není asi tak marný. Nahoře jsem si pak dal zelňačku ale nějak jsem zapomněl že nejsem na Valašsku. Holky na mě hned poznali, že mi asi moc nechutná a tak sem je tam ještě učil vařit zelňačku. To bylo docela super.

Další den jsem si vyrazil na hrad Střekov. Ale to už nebyl takovej hrot. Autem hezky až pod hrad, projít se po hradě, dát si kavíčku a něco na oběd a pak už jen tak courat po okolí a vyrazit směr Pravčická brána.

Na konci jsem doplnil energii a vyrazil dál. 


Další články

Vltava Run

20.05.2019

Letos jsem byl už třetím rokem fotit závod Vltava Run, který startuje na Šumavě. Každý rok si říkám, "podělím se s lidma o moje zkušenosti a zážitky". Jenže, když se vrátím, tak se snažím závod co nejrychleji zpracovat, odevzdat a vrhnout se na další zakázky v pořadí. Najednou se člověk ohlídne a byl červenec a dovolená. Najednou září a druhá...

Levanto, s tímto městem jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsme se tady zastavili na koupačku jen tak na půl dne a to městečko mě fakt okouzlilo a věděl jsem, že bych ho rád zažil trochu víc, a proto se z něj pro letošní dovolenou stala cílová stanice.

Od Lago di Braies jsme pokračovali dál. Konkrétně známý skalní utvar Tre Cime. Musím přiznat, že fotku nemám, protože mě to místo fakt nebavilo.