Levanto, Manarola, Monterosso a cesta domů přes Benátky naslepo

31.10.2018

Levanto, s tímto městem jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsme se tady zastavili na koupačku jen tak na půl dne a to městečko mě fakt okouzlilo a věděl jsem, že bych ho rád zažil trochu víc, a proto se z něj pro letošní dovolenou stala cílová stanice.

Asi neosloví každého, protože Verča z něj zrovna odveřená nebyla, ale já si ho fakt užíval. V některých místech má člověk pocit, že se vrátil někam do roku 1940-1950. Ideální pro ty, co milují film Kmotr :D Chvilkama jsem si tam připadal jako Don Corleone, když jsem si kráčel po ulicích a nakupoval u stánků

Když se tam procházíte, tak na každém kroku je buď gelaterie, foccacerie, pizzerie nebo nějaká kavárna, restaurace apod. Žádný odporný obchody jako v Bibione s lehátkama, ploutvema a pohlednicema. Zatím co Verča ležela na pláží, tak já vydržel hodiny se jen tak poltulovat uličkama. V jedné si dáte kávu, v další zase čerstvou foccaciu apod. Ale chápu, že tohle asi každej zrovna neprožívá jako já :D

Ubytování jsme měli v autě v kempu pod olivovníkem. To byla paráda, když každou chvilku na střechu padla oliva. Verča už z toho měla slušné nervy, ale vytvořil jsem tam skvělé útočiště. S mým focusem jsem zabral stejně místa jako ty obří karavany. Co už :D Občas jsme zašli někam na jídlo a jindy si zase uvařili v kempu. Vybavenej jsem byl skoro jako doma v kuchyni, takže pohoda.

Další den jsme později odpoledne vyjeli poznat nějaké nové městečko a to byla právě Manarola. Jako správnej čech jsem zaplatil za parkování 2 eura a nechal tam stát auto půl dne. Nebyl problém. Jen bylo potřeba vhodně naplánovat odjezd :D však chápete.

Jaká byla Manarola? Jednoduše skvělá. Nádherná. Přesně to co jsem chtěl. Mestečko ve skalách, krásné moře a nádherný západ slunce. Přijemné restaurace, kavárny a nebylo tam zbytečně moc turistů. Byl jsem spokojenej.  Zašli jsme si na skvělou večeři u které jsme se shodli, že to jsou nejlepší lasagne jaké jsme kdy jedli.

Když slunce zapadlo, tak jsme jeli zpět. Musím přiznat, že cesty jsou tam dost horor. Uzké serpentýny a 20 km se jede zhurba 3/4 hodiny. Pokud před váma nejede taková ta podívná tříkolka co jede asi 15km/h.

V Levantu jsme zůstali 4 dny a předposlední den jsme jeli do Monterossa. Taky skvělý, ale Manarola byla lepší, menší a nebylo tam tolik turistů. Výhoda Monterossa je ta, že má hezkou pláž. Nevýhoda je, že musíte zaplati 20 euro, aby vás tam pustili. My tam naštěstí jeli v povečer, takže nás plaž úplně nezajímala. Když jsme se večer vraceli, tak mi přestalo svítit jedno světlo. Nic příjemného v těch jejich serpentýnách.

Následujicí den brzy ráno jsme si zašli na snídani a vyrazili na cestu zpět. Navrhl jsem, že pojedeme přes šikmou věž v Pise a podvečer strávíme v Benátkách a v noci se přesuneme do Slovinska k jezeru Bled. Šikmá věž v Pise je v pohodě. Co ale není v pohodě, tak jsou lidi. Jestli člověk někdy potřeboval důkaz, a nebo najít vysokou koncetraci lidí, kteří jsou úplně mimo, tak je to právě šikmá věž v Pise (asi si každej dokáže představit) :D Největší radost mi tam udělali Canoli. Sicilská specialita. Nikdy před tím jsem to neměl a je to absolutně skvělý.

Tak a honem do Benátek. Když jsem tam byl poprvé v roce 2015, tak jsem z nich byl dost zklamanej. Téměř nemožné zaparkovat a když po půl hodině na vás blikne volné místo, tak vás to stojí 20-40 eur. Letos jsme si řekl, že mimo sezonu a v podvečer by to nemuselo být tak hrozné. A nebylo. Zaparkoval jsem přímo v centru za 4 eura. Sice se tam smí stát pouze hodinu, ale řekl jsem si, že to bude stačit. 

V domění, že Benátky znám jsme vyrazili na Piazza San Marco (náměstí Sváteho Marka) což je hlavní náměstí v Benátkach. Pochopitelně jsme neměli mapu, a tak jsme šli přesně na druhou stranu kde nic není. Po 50 minutách jsme se vrátili k autu, abych zaplatil další hodinu. Najednou jsme se vydali tím správným směrem a hned ty Benátky byly zajímavější. Ale problém byl, že po hodině jsme byli v polovině cesty k náměstí Svatého Marka, ale v ten moment jsem čas moc neřešil, když byla hodina a půl pryč a my jsme došli na náměstí, tak jsme si řekli, že už nemá cenu spěchat zpátky a budeme doufat, že nám to projde.

Slunce zapadlo a Benátky najednou získaly úplně jinou atmosféru a já na ně změnil názor. Benátky jsou skvělý,  ale jen večer a mimo sezonu.

Dočetl jsem se,  že v Benátkách je kolem 350 mostů. My jich prošli a viděli opravdu hodně, protože jsme trochu bloudili i s mapou. Při cestě k autu jsme samozřejmě museli vidět ty nejznámější jako Ponte Dell'Accademia (most Akademie), Ponte dei Sospiri (most vzdechů) a Ponte Di Rialto je asi ten nejznámější. Vzhledem k množství turistů by se tomu dalo věřit. Ale byl krásnej.

Po 2,5 hodinách jsme šli konečně k autu a mě začala popadat panika jestli tam to auto vůbec bude. Posledních 200 metrů jsme téměř beželi jako kdyby jsme tím snad něco zachránili. No naštěstí tam auto stálo a bez pokuty. Takže za 8 eur parkování na 4 hodiny v  Benátkách, byla docela výhra.

Když jsme vyjeli z Benátek, tak mi přestalo svítit i druhý světlo. Skvělý, tak jsme jeli do lídlu nakoupit zásoby na cestu (sušenky, kávy apod.) a kouknout jestli tam neprodávaj šroubováky, abych mohl vyměnit žárovku. K mému překvapení tam měli celou sadu šroubováků, ale to mi přišlo zbytečný kupovat, tak jsem si řekl, že něco najdu v autě. 

Našel jsem příborovej nůž a šlo to překvapivě dobře, tak jsem odšrouboval světla, výtáhl žárovky a zjistil, že nemám náhradní žárovky, tak jsem světla vrátil zpět a se zapnutýma mlhovkama, s výhledem na 2 metry jsme vyrazili na nejbližší benzínku. Jenže Italové pracujou asi tak 4 hodiny denně, takže bylo naivní si myslet, že v 9 večer bude někde otevřeno. Tak jsme vyjeli na dálnici na nejbližší autogrill. 

Za 300,- jsem koupil jednu žárovku na zkoušku. Opět jsem rozšrouboval světlo, vyměnil žárovku a k velkému překvapení světlo stále nesvítilo, tak jsem začal hledat pojistky. Pojistky jsem nenašel, tak jsem začal hledat na googlu, kde jsou pojistky. Pojistky jsem našel. Pak jsem hledal návod od auta, abych pochopil, která pojistka je která. Nepochopil jsem která je která, ale to bylo úplně jedno. Stejně jsem neměl nahrádní pojistky.

Unáva už se začala po 12 hodinách projevovat a my teď stáli před rozhodnutím - vydat se 300 km k jezeru Bled a další den pokračovat do česka, a nebo jet 700 km rovnou domů? Vzhledem k zásobě sušenek a nefuknčním světlům, jsme se rozhodli, že pojedeme rovnou domů, a tak nás čekala 8 hodinová cesta v noci po dálnici bez světel, jen s mlhovkama, a aby to nebylo tak snadný, tak si na rakouské dálnici na nás připravili past v podobě uzavřené dálnice a  objížděk, které vás navedly v jednom případě na dálnici zpět do Itálie (takže couvačka na sjezdu k dálnici) a druhá objížďka nás sice navedla na správnej sjezd, ale i tam byly kužely a zákaz vjezdu. 

Tak si říkám jestli oni si tam nenajali nějakou firmu z Brna. Jak v Brně víme, tak tady na dopravní značení máme odborníky.

Ani waze, ani sygic si nevěděli rady, tak nakonec za pomoci google map jsme našli po hodině jinou cestu zpět na dálnici. Díky tomu jak všechny auta bloudily, a nebo se možná vraceli zpět do Itálie, tak jsme několik hodin měli dálnici jen pro sebe.

No a to je asi tak vše. Další fotky a videa budou ze Srí Lanky a Bali, ale to budu dávat dohromady až za dlouhých zimních večerů. Jako první se to dovíš na Fb a nebo při odběru novinek.


Další články

V červnu jsem měl narozky a už mi po šesté bylo 25 let. No a Verča rozhodla, že pojedeme na prodlouženej víkend do Tater.

Vltava Run

20.05.2019

Letos jsem byl už třetím rokem fotit závod Vltava Run, který startuje na Šumavě. Každý rok si říkám, "podělím se s lidma o moje zkušenosti a zážitky". Jenže, když se vrátím, tak se snažím závod co nejrychleji zpracovat, odevzdat a vrhnout se na další zakázky v pořadí. Najednou se člověk ohlídne a byl červenec a dovolená. Najednou září a druhá...

Levanto, s tímto městem jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsme se tady zastavili na koupačku jen tak na půl dne a to městečko mě fakt okouzlilo a věděl jsem, že bych ho rád zažil trochu víc, a proto se z něj pro letošní dovolenou stala cílová stanice.