Jaký byl workshop na Šumavě?

Radek se s námi podělil o zážitky a zkušenosti z workshopu, který vedl na Šumavě. 

Já vím, že je to pořád dokola samá Šumava. Možná už to někoho přestává bavit, ale tentokrát to bude trochu o něčem jiném.

Kde, kdo, ví že už dlouhé roky spolupracuji s firmou Nikon a je to taková moje srdcovka. Ale nově jsem letos navázal spolupráci s firmou Fotolab. No, a tak jsme se s Fotolabem a s Nikonem rozhodli, že uspořádáme nějaký krajinářský workshop. Jako lokalitu jsme si vybrali Šumavu a jako takový základní tábor Klostermannovu chatu v Modravě, kde jsme se ubytovali.

V prvé řadě nám šlo o to, aby workshop byl pro všechny zúčastněné především zážitek a chtěli jsme celý víkend maximálně naplnit focením. Takže kdybych shrnul náš harmonogram, tak to byla hodinka teorie a jinak spousta focení, diskuze nad fotkama, diskuze u piva, diskuze u jídla a opět zase spousta focení.

Našim cílem nebylo učit se základní věci jako clona, čas, ISO a podobně. Učil jsem kolegy nad fotografií především přemýšlet, koukat kolem sebe a nemačkat spoušť zbytečně. Když jsem řekl, že mají na celý víkend limit 200 záběru, ze kterých musí udělat výstup 10-20 záběrů, za které se nebudou muset stydět na začátku se mi trochu vysmáli. Nakonec se, ale ukázalo, že to mělo smysl.

DEN PRVNÍ

V pátek byl domluvený sraz mezi 12-13 hodinou na Klostermannově chatě v Modravě. V salonku, který jsme měli k dispozici jsme se seznámili, řekli si nějakou vizi v jakém duchu by měl celý víkend proběhnout, a poté jsme si zašli na oběd.

Po obědě začala krátká teoretická část. Spíš to bylo takové zjištění, co, kdo umí a neumí a já, tak podle toho mohl doladit celkový plán na víkend. Ukázalo se, že jsou tam více i méně zkušení fotografové, takže průběh bude hodně individuální. Po teorii jsme se šli ubytovat a nachystat na focení. Zvolil jsem nenáročnou trasu směrem k tří jezerní slati, která je popravdě trochu nudná. I když hezká procházka, ale najít tam záběr, který by vyrazil dech, není snadné.

Pro mě to byl, ale vhodný čas, probrat v praxi nějaké základy kompozice, vysvětlit co je dynamický rozsah a jak funguje práce s ISO a podobně. Zároveň jsme měli čas koukat kolem sebe, hledat záběry a trochu více se poznat. Taky jsem trochu doufal, že nám vyjde nějaký západ slunce. Asi za hodinku se zatáhlo, začalo pršet, a tak jsme vyrazili zpět s tím, že dnes nám hezké světlo nebude dopřáno.

Poslední dobou mám pocit, že si se mnou počasí trochu hraje. Že prvně mě musí trochu ztrestat, ale pak mě odmění světlem a atmosférou, kterou bych snad ani nevymyslel. A tak se stalo. Těsně před Modravou se mraky rozestoupili a my měli svůj západ slunce. A nejen to. Z minuty na minutu se vyčarovala atmosféra, kterou jsme dostali za odměnu.

Tím by skončil den první, zašli jsme na večeři, a pak si v salonku ukázali fotky. Prvně jsem ukázal své fotky a pár základních úprav v Lightroomu a poté jsme diskutovali nad fotkami ostatních kolegů. Myslím si, že většina byla dost překvapena, jak málo stačí k tomu, aby z nudné fotky udělali fotku, nad kterou se už dá pozastavit.

DEN DRUHÝ

Druhý den jsme měli v plánu zachytit východ slunce. Dali jsme si sraz v 5:50 v salonku a díky Nikonu, který nám zapůjčil těla i objektivy, tak si každý mohl vybrat dle chuti a nebo doporučení.

Bylo by hrozně snadné mít už vytipovaná místa, vzít je tam, nastavit jim foťáky, nasměrovat objektivy a jenom zmáčknout spoušť. Chtěl jsem, aby to bylo jiné, a protože Šumavu až tak dobře neznám, tak i pro mě to bylo o tom, ukázat ostatním, jak nad focením přemýšlet, jak podle map hledat ideální místo, jak využít aplikace, které vám ukazují východ a západ slunce. To vše jsem považoval za mnohem důležitější než se hodiny bavit o tom, co je clona, a jak funguje ostření. Přeci jen, když někam jedete poprvé, tak vám nikdo neukáže to ideální místo kam si stoupnout.

V 6:00 jsme vyrazili hledat to naše místo a měli jsme na to asi 30-40 minut. Zastavili jsme nad Kvildou, rozhlédli se, podívali se kde přesně bude slunce vycházet a každý si našel nějaké to místečko, kde si rozložil stativ. Přiznám se, že místo nebylo asi úplně šťastně zvolené. Navíc východ slunce sice byl, ale byl trochu nudnej. Tak jsme měli čas pokusit se z toho vyždímat co nejvíc. Ten kdo potřeboval, tak jsem mu pomohl s expozicí, ale záběr už si hledal každý sám, abych měl večer co kritizovat, případně chválit. Večer bylo vidět, že někteří zvolili špatné ohnisko a kompozice byla špatná a někteří se s tím poprali celkem slušně a díky tomu byl vidět ten rozdíl v tom, jak všichni fotí stejně, ale každý úplně jinak.

Když jsme se vraceli na snídani, tak najednou krajinu zaplavilo neuvěřitelné světlo. Taková až postapokalyptická atmosféra. Rychle jsme zastavili auta, vytáhli foťáky a zkusili co z toho bude. Byl to přesně ten moment, kterej je tam na pár minut a zmizí. Někteří to pohotově stihli, jiní zase ne. Třeba já jsem to nestihl, ale některým to vyšlo skvěle.

V 9 hodin jsme si dali snídani a nechali si až do oběda volno na odpočinek a probrání fotek. Ve 12 hodin jsme se sešli na obědě a po něm jsme šli diskutovat nad fotkama a trochu více dopodrobna se podívat na úpravy v Lightroomu a Zoneru. Po 16 hodině jsme vyrazili k řece Vydře si trochu pohrát s ND filtrem a dlouhýma expozicema. Tohle si myslím všechny hodně bavilo a všichni na tom krásně pochopili, jak funguje čas závěrky, aniž by jsme tomu museli věnovat jedinou minutu teorie. Absolutně skvělý. Řeka to není veliká, ale místama celkem divoká a některé kameny celkem klouzali. Bylo tam pár dobrodruhů, který se nebáli si pro ten záběr jít i za cenu koupele. To bylo super. A jeden z účastníku se skutečně vykoupal téměř do pasu :D Ale důležitý je, že to technika přežila.

Slunce se sklánělo k obzoru a mě bylo jasné, že je čas se přemístit a najít vhodné místo pro focení západu slunce. To se nám bohužel úplně nepovedlo. Západ slunce byl podobně nudnej jako východ a místo taky nebylo úplně nejlepší. Tak jsme si dali aspoň základy portrétní fotografie ve zlaté hodince. Měli jsme toho nejlepšího modela.

Večer byl volnější. Výborná večeře a taková normální debata u piva. Bylo neuvěřitelné, jaká parta lidí se tam sešla. Měl jsem z nich pocit, že se všichni znají už několik let. Bylo na tom krásně vidět, jak focení lidi spojuje. Každý byl jiný, ale všichni našli společnou řeč. Nikdo neseděl stranou, netvořily se malé skupinky, prostě skvělá parta.

DEN TŘETÍ

Byl tu třetí a poslední den a my se zase domluvili na východ slunce. Ale tentokrát jsme si řekli, že si najdeme nějaké údolí a mlhy a uvidíme, co nám tam slunce vykouzlí. Nechali jsme to náhodě a vyjeli vstříc světlu.

Z auta jsem zahlédl skrze stromy zajímavý výhled do krajiny a nebyl jsem jedinej. Bylo vidět, jak se i ostatní začali více koukat kolem sebe a hledat. Opět jsme zastavili nad Kvildou na stejném místě, které den před tím za moc nestálo. Ale ukázalo se, že stačilo popojít o 300 metrů dál na druhou stranu silnice a tam se nám nabídla scenérie, která neměla chybu. Všechno tam hrálo přesně tak, jak má. Dokonce i jediný starý suchý strom, jako by tam byl jen proto, aby celou fotku doladil k dokonalosti.

Bylo to naše poslední focení. Bylo vidět, že už nikdo nepotřebuje moji pomoc. Nastavení zvládnuté na jedničku a už bylo potřeba si jenom najít tu správnou kompozici. Tentokrát východ slunce rozhodně nuda nebyl. Bylo tam všechno, co jsme si mohli přát.

Po snídani jsme si už jen navzájem ohodnotili fotky, dali si nějakou vzájemnou zpětnou vazbu a kolem 12 hodiny jsme si dali ještě kavíčku, společnou fotku a vydali se na cestu.

Nejhezčí na celém víkendu bylo vidět, jak technika nehraje žádnou roli. Měli jsme tam foťáky od staré D60 se základním objektivem až po Sony A7 a Nikon D850 s těmi nejlepšími skly a sám jsem se až nestačil divit, jak foťáky typu D60, D90, D5100 mohli ve správných rukách a se správným know-how předvést neuvěřitelné výkony.

Všem kolegům fotografům děkuju za skvělou atmosféru, kterou na kurzu vytvořili, a že to celé mělo smysl.