Lucka a Jenda

Svatba s nejlepším programem

Pamatuju si jak jsem se Lucky při ranních přípravách ptal, jaký bude harmonogram. Jen pokrčila rameny a řekla mi v kolik bude obřad. Zbytek se bude vyvíjet podle situace.

Prvně mě to trochu zaskočilo, protože najednou jsem si sám nemohl udělat žádný časový plán a trochu mě to znervozňovalo. Stále jsem musel přemýšlet kdy budu co fotit.

Už dopředu jsme byli domluvení, že jediné co, tak jejich společné focení necháme na jiný den a zajedeme si do Mikulova. Ale k tomu se vrátíme až na konci.

Lucka s Jendou na mě dostali doporučení od kamarádky Nikči, se kterou se známe už pěknejch pár let. Velmi jsem si vážil, že doporučila zrovna mě, protože na svatbě byla jako svědkyně nevěsty a to už něco znamená.

Svatba se konala na Vysočině v penzionu Opajda. Tohle místo patří z mého pohledu rozhodně do TOP 10 míst, kde jsem zatím fotil svatby. Ale objektivně nedokážu posoudit jestli to bylo místem a nebo lidmi, kteří na svatbě byli.

Den byl zatažený a deštivý. Noční můra snad každé nevěsty. Ale lidé z vysočiny jsou asi trochu jiné nátury, protože mám pocit, že to bylo každému úplně jedno a svatbu si i tak všichni užívali déšť nedéšť

A teď zpět k harmonogramu. Mluvil jsem o tom, že neměli žádný harmonogram. A teď v čem to bylo jiné. 

Téměř na každé svatbě je to podobné. DJ začne hlásit do mikrofonu, že za 10 minut začne první tanec, ať hosté udělají kolečko. 10 minut pryč a hosté sedí. Nevěsta s ženichem přešlapují na parketě a čekají až se hosté sejdou blíž.

Na této svatbě se nic nehlásilo ani nic nepřipravovalo. Prostě až byla nálada a chuť na první tanec, tak Lucka s Jendou vstali od stolu a šli tančit. To bylo skvělý. A co bylo úplně skvělý, jak ihned všichni hosté vstali od jídla a šli se přidat.

I přesto, že se dopředu nic moc neplánovalo, tak program byl stále v plném proudu. I bez harmonogramu. Rozhodně jedna z nejživějších svateb, na které jsem byl.

Teda když pominu svatbu v Havířově. Ale to je prostě divokej sever, to se vůbec nedá srovnávat :D Takže o Havířově možná příště.

Ještě bych se na skok vrátil k plánovanému focení v Mikulově. S luckou a Jendou jsme domluvili den a já jim pomohl zařídit kadeřníka Jakuba i vizážistku Lucku (Dnes už jsou ti dva taky manželé a hádejte kdo jim fotil na svatbě? :)

Cesta z Vysočiny do Mikulova trvá zhruba hodinu a půl. Teď si nevzpomenu přesně, ale mám pocit že jim to trvalo snad 4 hodiny ta cesta :D

V plánu bylo focení na svatém kopečku při západu slunce, ale ukázalo se, že přes zpoždění a nepřízeň počasí to asi nezvládneme. No nebudu lhát, všechno bylo proti nám. Když konečně dojeli tak se Lucka s Jakubem vrhli do práce.

Čas se nám krátil a slunce nám nepřálo. Přes náměstí v Mikulově jsme vyrazili na zámek a na místo jsme došli jak se říká "Za pět minut dvanáct"

Mraky se rozestoupily, vykoukly na nás poslední sluneční paprsky a venku se vykouzlila na pár minut úžasná atmosféra.

A příště se podíváme třeba do divokého Havířova, kde mě hned po ránu čekal šok. A zároveň jediná svatba, kde musela proběhnout cenzura fotek :D


Další svatební příběhy

Hrozně rád vzpominám na ten trapnej moment u oběda, kdy se mě Ondrova babička zeptala...

Když se ohlédnu zpět, tak ze všech svateb mi utkvělý v hlavě dvě skvělý hlášky. A tohle je první...