Už je to víc jak rok co jsme s Verčou letěli na Srí Lanku. Vždycky si fotky schovávám ke zveřejnění "jakože pro lepší příležitost" a nebo prostě "někdy".
Časem zjistím, že něco "jako lepší příležitost" nebude. Výstavy nedělám. Přednášky taky ne. A tak mi fotky prostě jen tak leží. Každopádně nepatřím k těm, co podléhaj depresi, když nesdílí fotky okamžitě a považují to za zkaženou dovolenou, protože o tom nikdo neví.
Fotky ze Srí Lanky jsem zpracoval pár dní po příjezdu a pár fotek zveřejnil. Baví mě, ale když můžu lidem fotky osobně ukázat a říct jim k tomu pár slov. Dnes už fotky není moc komu ukazovat, a tak budu fotky postupně sdílet s celým příběhem. Nečekejte, ale vyprávění, který vám pomůže vypořádat se s problémi, nebo že tu dostanete nějaké tipy kde se ubytovat, co navštívit, a nebo kolik vás to bude stát.
Já většinou píšu tom, o čem bych normálně mluvil. Takže věci, který mě serou jako třeba turbulence, angličtina nebo tuktukáří. Taky píšu o věcech, který mě baví. Třeba jídlo, pití, bary na pláži, focení a tak. Takže spíš to bude takové víc zážitkové psaní, než že by to někomu mělo pomoct. Ale hlavně to bude o fotkách. A za každou fotkou stojí aspoň malej příběh.
A protože nedokážu mluvit stručně a rovnou k věci, tak nedokážu, ani psát stručně a k věci. Takže to rozdělím do několika částí. V první části bude o cestě z Vídně až do Kandy, o naši jazykové bariéře, o panice v Kataru, o turbulencích a tak.
Dál budu pokračovat cestou z Kandy do Mirissy. Cesta, která má asi 300km, ale vlakem a busem se to jede 16 hodin. Pozitivní je, že vlak jede jednou z nejkrásnějších tratí na světě. Jízda mezi čajovýma plantážema je jako sen. A Mirissa? Ta je jednoduše skvělá. Snad jen škoda, že jsme tam nezůstali déle.
Nekonečné pláže bez lidí. Spousta času na focení a přemýšlení. A hlavně dost daleko od nepokojů, který zrovna byly v Kandy. Jinak jsou ale Sri Lančani dost v pohodě. Teda až na pár šmejdů, co vás chcou odrbat. U nás to není jiné, takže jim to nemám za zlé.
Po třech týdnech jsme měli i jeden den na to strávit v Kataru. Tak jsme se ubytovali v centru ve 4* hotelu za 8 kil na noc pro oba dva. Bylo to asi nejlepší ubytovaní v jakém jsem kdy byl. A to jsem byl i ve 4* a 5* na Slovensku i u nás. Katar je prostě trochu jinde. Jo a když jsme u toho dostupnýho luxusu, tak na jídlo to neplatí. Na Srí Lance si člověk snadno zvykne na luxusní jídlo a většinou tak do kila (tuňák, krevety apod.) a cola asi tak za 13,-. No a když po vás najednou někdo chce 400,- za pizzu a 80,- za colu (na konci dovolený), tak už je to trochu bolavý.
Takže tohle by byl úvod a teď si zkus představit, jak dlouhý to asi bude celý.
V prvé řádě, koho baví jídlo, tak si musí do Karlovic na Valašsku zajet. V posledních letech jsou festivaly s jídlem, tak populární, že se s nimi roztrhl pytel, ale tohle je jiné. Výborný program, zajímavé osobnosti, ochutnávky a hlavně 3,5 km krásná procházka údolím Velkých Karlovic, kde si příjde na své úplně každý. Líbí se mi na tomto festivalu,...
Nikdy jsem na Šumavu moc nejezdil, ale za poslední 4 roky jsem tam byl tolikrát, že jsem se rozhodl udělat takovej vlastní výběr toho nejlepšího, co jsem zatím na Šumavě vyfotil.
Sezóna dovolených je v plném proudu a Chorvatsko je každoročně tématem číslo 1. Takže dnes napíšu takovej průvodce, jak zvládnout Chorvatsko, aniž by jste si museli brát úvěr.