Tre Cime, Passo di Giau a Lago di Garda

05.10.2018

Od Lago di Braies jsme pokračovali dál. Konkrétně známý skalní utvar Tre Cime. Musím přiznat, že fotku nemám, protože mě to místo fakt nebavilo.

Plná parkoviště, kolony a davy turistů i přesto, že bylo kolem 11 dopoledne. Ale co mi přišlo úplně debilní, tak průjezd mýtnou bránou za 30 eur, abych mohl zaparkovat (pravděpodobně taky za eura) a podívat se na Tre Cime případně se tam projít, ale na to jsme neměli čas a když jsem viděl ty turisty, tak ani náladu. Za tyhle peníze si radší dám někde dobrej oběd. Připomínalo mi to poplatek u Macochy za to, že se můžete podívat dolů do díry.

Tak jsme pokračovali v cestě a měl jsem pár dalších vytipovaných míst, která by mohla stát za to. Po nějaké hodince jsme projeli Cortinou d'ampezzo a vystoupili neskutečnýma serpentýnama do průsmyku Passo di Giau.

A to bylo to místo, kde stálo za to zůstat. Přijeli jsme tam mezi 16-17 hodinou, tak jsme si našli pěkný místečko, kde se "utáboříme". A protože tam bylo asi tak promile turistů oproti Tre Cime, nikdo nechtěl peníze a parkovat se dalo kdekoliv. Kousek jsme se prošli a pak jsme šli najít nějaké místo odkud budeme sledovat západ slunka. Kolem nás v okruhu několika stovek metrů bylo dohromady asi tak 30 lidí a to bylo skvělý. Slunce zapadlo a výrazně se ochladilo, a tak jsme šli k autu. 

Ani nevím, kdy jsme si šli lehnout, ale někdy kolem 22 hodiny jsem se šel ještě kouknout na hvězdy. Nedalo mi to a vyhrabal jsem stativ a foťák, že si zkusím něco vyfotit. Jako měl jsem větší očekávání, ale přeci jen moje D3 už není nejmladší, a tak těžko říct jestli je chyba u mě a nebo na to nestačí foťák.

Během noci mi telefon ukazoval, že je kolem 5 stupňů, ale pocitově jsem měl v autě dojem, že je snad pod nulou. Verča si překvapivě nestěžovala a mám pocit, že ji ta kosa vůbec nijak netrápila. 

Měl jsem nastavený budík na východ slunce, ale nějak jsem si neuvědomil, že tomu slunku bude chvilku trvat než se vyhrabe nad ty hory, a tak jsem tam stál a čekal snad hodinu než konečně vykoukly první paprsky a já se mohl ohřát.

Východ slunka byl skvělej. Bylo vidět jak se po okolních kopcích slízají další fotografové a každý si hledá to svoje místečko. Já byl línej a fotil jsem z místa, kde jsme parkovali.  Když celá ta paráda skončila, tak jsem se vydali na cestu směr jezera Molveno a Lago di Garda. Lago di Garda všichni milují. Já když u něj byl loni poprvé, tak mě fakt nebavilo a jen jsme projeli kolem. Možná to bylo tím, že se mi v Breneru rozbilo auto, a tak jsem si řekl, že si zaslouží druhou šanci. Nezasloužilo. Stejná nuda jako rok před tím. Nedá se parkovat, milion turistů a vlastně tam nic moc není. Původní plán byl, že tam zdržíme jednu nebo dvě noci. Nakonec jsme asi po hodině sedli do auta, že pojedeme dál. Nechci to jezero úplně hejtovat, ale když se člověk podívá třeba na to Molveno a nebo Lago di Tenno, které je hned nad Lago di Garda, tak se to absolutně nedá srovnat. Ale chápu, že turisti jezdící po dálnici z bodu A do bodu B nemají šanci na tyhle místa narazit.

Nemá cenu se nějak rozepisovat o cestě mezi Lago di Garda a Cinque terre. Za těch 250 km zaplatíte na dálnici asi 800,-  a jak je Itálie fakt hezká, tak tahle část Itálie je fakt hnusná a nudná.

Někdy v noci jsme dorazili do cíle a to bylo Levanto, které je v těsné blízkosti městeček jako Monterosso, Riomaggiore, Vernazza, Corniglia a Manarola, které se nacházeji v národním parku Cinque Terre, které je zapsáno na seznamu Unesco. Pokud tě to zajímá, líbi se ti fotky a máš čas, tak můžeš číst dál :)


Další články

V červnu jsem měl narozky a už mi po šesté bylo 25 let. No a Verča rozhodla, že pojedeme na prodlouženej víkend do Tater.

Vltava Run

20.05.2019

Letos jsem byl už třetím rokem fotit závod Vltava Run, který startuje na Šumavě. Každý rok si říkám, "podělím se s lidma o moje zkušenosti a zážitky". Jenže, když se vrátím, tak se snažím závod co nejrychleji zpracovat, odevzdat a vrhnout se na další zakázky v pořadí. Najednou se člověk ohlídne a byl červenec a dovolená. Najednou září a druhá...

Levanto, s tímto městem jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsme se tady zastavili na koupačku jen tak na půl dne a to městečko mě fakt okouzlilo a věděl jsem, že bych ho rád zažil trochu víc, a proto se z něj pro letošní dovolenou stala cílová stanice.