Vltava Run

20.05.2019

Letos jsem byl už třetím rokem fotit závod Vltava Run, který startuje na Šumavě. Každý rok si říkám, "podělím se s lidma o moje zkušenosti a zážitky". Jenže, když se vrátím, tak se snažím závod co nejrychleji zpracovat, odevzdat a vrhnout se na další zakázky v pořadí. Najednou se člověk ohlídne a byl červenec a dovolená. Najednou září a druhá dovolená a to už nemá cenu psát o nečem co tu bylo před půl rokem. Letos je to, ale jiné, takže vám řeknu pár slov o tomhle závodě.

Nikon.cz je partnerem Vltava Runu a má tam i svůj tým, který se závodu pravidelně účastní. No a já jsem součástí Nikon týmu už víc jak 7 let a většinu sportovních akcí pro Nikon fotím právě já, za což jsem nesmírně vděčnej. Fotit sport mě moc nebaví, ale Vltava run a kompletní Valachy tour, to jsou takové moje srdcovky, na které se každoročně těším.

Vltava Run je dost náročnej závod a to nejen pro běžce, ale i pro všechny organizátory a taky pro mě jako pro fotografa. Je to štafetovej běh na vzdálenost 360km ze Šumavy až do Prahy.

Závod startuje na Zadově v sobotu ve 4 hodiny ráno a končí v neděli odpoledne/večer v Praze ve sportovním areálu HAMR. Každý rok na Šumavu přijíždíme už v pátek večer, ubytujeme se na Modravě a večer zajdeme na večeři. To mě baví. Zatím co všichni si dávají sálaty nebo ryby, tak já si vždy vyberu nějakou pořádnou prasárnu.

Ráno vyrážím na start jako první. Vždy tam chci být před východem slunce, protože první úsek na Zadově je hodně zajímavej a když vyjde ráno dobrý světlo, tak to nemá chybu. Počasí je každej rok jiný. Jednou je na Zadově -10 stupňů, pak zas +10 stupňů a letos bylo kolem 5 stupňů. Letos nám to i trochu propršelo, ale aspoň ten začátek nám vyšel nějak rozumně.

Pár hodin strávím vždy na startu, a pak je to taková improvizace a naháním tam závodníky po lesích. Každý rok narazím na nějaké místo, které je úplně skvělé. Ať už na focení a nebo jen na to si tam dát chvilku oddech a nebo třeba oběd. Ale nikdy žádné z těch míst už po druhé nenajdu. Zároveň tam platí, že když si něco naplánuju, tak to neplatí. Buď se ztratím a minu to třeba o 20km a nebo tam jedu a je zamčená závora. Pak jsou mi všechny vyjímky prd platný. Třeba letos se mi povedlo dokonce ztratit i auto. V jeden moment jsem se u focení nějak rozvášnil a šel pěšky dál než su vetšinou ochotnej. Pak jsem 20 minut hledal, kde jsem zaparkoval auto.

Někde kolem Lipna si vždy zajdu na oběd a kafe a musím říct, že co si pamatuju jako děcko, tak se to kolem Lipna hodně změnilo. Skoro bych řekl, že se z toho stal takovej 5* resort. Hezký to tam je.

Těchto téměř 100 km trasy mě vždy baví nejvíc. Krásná příroda, klid, žádnej provoz a nikdo mi neříká co mám dělat nebo kdy mám kde být. Jediné co musím, tak odevzdat kvalitní reportáž ze závodu. Od Lipna dál se pak člověk ocitne v takovém tom běžném provozu a to už je trochu nuda. Další moji klasickou zástavkou jsou České Budějovice. Většinou sem přijíždím se zapadajícím slunkem a nadávám si, proč jsem nezůstal někde u Lipna. Večer pak nesmím nikdy vynechat KFC v Budějovicích, kde doplním zásoby na noc . První ročník co jsem fotil vedla trasy skrz Českej Krumlov. To město miluju, škoda , že už tama trasa nevede. Ta podvečerní atmoféra je tam neuvěřitelná. 

Po zkušenostech z prvního roku focení jsem zjistil, že nemá cenu se večer honit za závodníkama. Stejně mě ty večerní fotky nebaví. Tak se vždy přesunu z Budějovic až do Kamýku nad Vltavou, abych měl pak čas a klid na poslední čast trasy před Prahou a hlavně, abych stihl první závodníky  v cíli. V Kamýku si vždy ustelu u řeky, pár hodin tam přespím a ráno, když vstanu, tak závody jsou tam v plném proudu.

Loni jsem někde před Prahou (možná to bylo hodně před Prahou) trefil na skvělou restauraci. Úžasnej výhled, výborny jídlo a páradní relax ke konci závodu. Vždycky o ni mluvím jak byla skvělá a každej se mě ptá kde to bylo. No, jediný co vím, tak že letos už jsem ji nějak netrefil :D

Když dojedu do cíle, tak mám pocit, že jsem se snad taky toho závodu zúčastnil. Unavenej, hladovej, špinavej, ale šťastnej, že už jsem konečně v cíli. Škoda, že mě pak ještě vždy čeká dalších 200km po D1 do Brna. To je opravdová třešnička na závěr, ta dálnice.


Další články

V červnu jsem měl narozky a už mi po šesté bylo 25 let. No a Verča rozhodla, že pojedeme na prodlouženej víkend do Tater.

Vltava Run

20.05.2019

Letos jsem byl už třetím rokem fotit závod Vltava Run, který startuje na Šumavě. Každý rok si říkám, "podělím se s lidma o moje zkušenosti a zážitky". Jenže, když se vrátím, tak se snažím závod co nejrychleji zpracovat, odevzdat a vrhnout se na další zakázky v pořadí. Najednou se člověk ohlídne a byl červenec a dovolená. Najednou září a druhá...

Levanto, s tímto městem jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsme se tady zastavili na koupačku jen tak na půl dne a to městečko mě fakt okouzlilo a věděl jsem, že bych ho rád zažil trochu víc, a proto se z něj pro letošní dovolenou stala cílová stanice.