Všichni se ptáte proč.

12.06.2018

Tak v první řadě je asi nejdůležitější odpověď na otázku, na kterou se mě všichni ptají. Tak jsem se ptal sám sebe.


Proč končíš a co budeš dělat?

Je to jednoduché končím proto, aby jiní mohli začít. Dalo by se říct, že jsem kariéru fotografa pověsil na hřebík zrovna v moment, kdy to začalo celé nejlépe fungovat. Ale zároveň se ukázalo, že pokud chci, aby to dál takhle fungovalo a ideálně i dále rostlo, tak na to sám rozhodně nestačím a je potřeba udělat pořádnou změnu. 

Co změníš a proč?

Pokud chce člověk dělat věci pořádně, tak tomu musí věnovat veškerou energii a jak má jeden člověk zvládnout všechno co je s tím spojené? Udělal jsem si průměrnou statistiku za poslední 3 roky.  

Rok má nějakejch 250 pracovních dní, když nepočítám svatby, které jsou o víkendu, tak čístě focením jsem každý rok strávil zhruba 72 dní

Za těchto 72 dní jsem nafotil v průměru 270 zakázek v ateliéru. 

A co ty zbylé 2/3 času?

Ty jsem věnoval vlastnímu vzdělávání, webovým stránkám, marketingu, administraci, emailům, telefonátům, úpravám fotek, vymyšlení akcí, cenotvorby a hromada dalších věcí. Dlouhodobě tohle rozhodně není cesta, která by byla ideální.

Vlastně to focení je úplné minimum veškerého času, pokud se tomu člověk věnuje fulltime. Provozovat ateliér a fotit to je byznys jako každej jinej a je potřeba k tomu tak přistupovat.

Většina fotografů normálně pracuje a bokem si focením přivydělává. Někteří to mají dokonce nastavené tak, že jim focení vydělá víc než zaměstnání. To je asi ideální varianta, ale málo kdo má tyhle možnosti. A nebo málo kdo má za sebou manžela, rodiče, milence, kteří tenhle způsob nějakým způsobem dotují, ale tohle téma si rozebereme někdy později. Každého určitě zajímá co stojí za tím zázrakem na štěstí, aneb žiju si svůj sen.

Jak se říká ,,nemůžete sedět jednou pr*delí na dvou židlích". Já seděl asi na šesti židlích a byl problém dotahovat věci do konce. 

A tak jsem začal vyhledávat externí spolupráci. Vždy to bohužel skončilo nějakým problémem. Nedodržování termínu, nedodržení určité kvality, špatná komunikace apod. A takhle to dopadne vždy, když spolupracujete s lidma, který nic nenutí makat a ví, že dostanou všechno relativně zadarmo. 

Po čase jsem zjistil, že mnohem snažší než s někým začít spolupracovat a hledat společnou řeč, tak je jednodušší si vychovat vlastní tým lidí a makat na nich. 

V posledním roce jsem se staral o tři začínajicí fotografy. Jeden z nich je Lukáš, který to po víc jak roce dotáhl až k samostatným zakázkám. Věřím že Pavlína, která nám otěhotněla to taky ještě časem dotáhne do konce, když už tomu věnovala rok času no a nakonec Jana, která spolupráci po 3 měsících ukončila. 

Ale tady se ukázalo,  že nikdo z vás neudělá fotografa přes noc, přes víkend, během večerní školy a nebo na nějakém fototáboře. A už vůbec vám nebude stačit nějaký online kurz a nebo kniha zázraku díky, které se dostanete k zakázkám za státisíce a nebo vás naučí jak komunikovat se zákazníkem. Povíme si časem o tom, jak získat stotisícovou zakázku a jak o ni taky rychle přijít. Budu mluvit o věcech, se kterýma se spoustu "profíků" rozhodně neztotožní. Podíváme se na focení jako na řemeslo i jako na umění.  Mám v plánu zde řešit věci o kterých se psalo už stokrát a z toho 99x většinou nesmysl. Například cenotvorba věčný a pro mnohé zásadní problém. Honba za fanouškama, lajkama a dalšíma zbytečnostma. 

Budu zde pravidelně odhalovat vše, co jsem se sám naučil. Věci, které sem nevyčetl v knižkách, ale věci, které jsem si zažil, vyzkoušel, pokazil a někdy i napravil. Chyby, díky kterým jsem se dostal na hranici krachu, ale taky kroky díky kterým jsem dnes úplně jinde než před 5 lety. 

Nemám v plánu být dalším online koučem a odborníkem na štestí. Já budu přesně ten člověk, kterého já potřeboval na začátku své kariéry a neměl jsem ho. Není jediný důvod, aby někdo opakoval moje chyby. Mnohem lepší je, když si najdete svoje vlastní chyby a já vám je pomůžu vyřešit.