Citlivost ISO udává, jak moc je snímač fotoaparátu citlivý na světlo. Nižší hodnoty ISO (např. 100, 200) znamenají nižší citlivost. Snímač potřebuje více světla, aby dosáhl správné expozice. To vede k ostrým fotografiím s nízkým šumem, ale vyžaduje delší expoziční čas nebo větší clonu.
Vyšší hodnoty ISO (např. 1600, 3200) znamenají vyšší citlivost. Snímač je schopen zachytit více světla i za horších světelných podmínek. To umožňuje kratší expoziční čas a menší clonu, ale může vést k šumu a ztrátě detailů v obraze.
Základní principy:
– Zvýšení ISO o jeden stupeň (např. z ISO 100 na ISO 200) zdvojnásobuje citlivost snímače.
– Snížení ISO o jeden stupeň poloviční citlivost snímače.
– Volba ISO závisí na světelných podmínkách a požadovaném vzhledu fotografie.
– Pro dostatek světla (venku za slunného dne): ISO 100-200
– Pro horší světelné podmínky (zataženo, večer): ISO 400-800
– Pro noční fotografování: ISO 1600 a více
–Pro minimalizaci šumu: Používejte co nejnižší možné ISO
– Pro zachycení pohybu: Použijte vyšší ISO a kratší expoziční čas
Snímací čip ve fotoaparátu, nazývaný také obrazový snímač, je klíčovou součástí digitálního fotoaparátu. Je to elektronická součástka, která přeměňuje optický obraz na digitální signál, ze kterého se poté vytváří fotografie.
– Snímá světlo procházející objektivem a promítá ho na svůj povrch.
– Každý pixel snímače měří intenzitu světla dopadajícího na něj a převádí ji na elektrický signál.
– Tyto elektrické signály jsou dále zpracovány a uloženy jako digitální data, která tvoří fotografii.
Existují dva hlavní typy snímačů:
1. CCD (Charge-Coupled Device): Starší technologie, která je známá pro svou vysokou kvalitu obrazu, ale má i nevýhody, jako je vysoká spotřeba energie a nízká rychlost snímání.
2. CMOS (Complementary Metal-Oxide-Semiconductor): Modernější technologie, která je energeticky efektivnější a umožňuje rychlejší snímání. Nabízí také srovnatelnou kvalitu obrazu s CCD snímači.
– Velikost snímače: Větší snímače zachytí více světla a produkují tak kvalitnější obraz s menším šumem.
– Rozlišení snímače: Vyšší rozlišení umožňuje zachytit více detailů v obraze.
– Dynamický rozsah: Udává rozsah tonalit, které snímač dokáže zachytit. Širší dynamický rozsah umožňuje zachovat detaily v tmavých i světlých oblastech fotografie.
Snímací čip je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících kvalitu fotografií. Při výběru fotoaparátu se proto vyplatí věnovat pozornost typu a parametrům snímače.
Zdroj: Google Gemini
ISO nám pomáhá v případě potřeby, aby byl snímač citlivější a dokázal díky tomu pobrat více světla a dokázal, tak vytvořit fotku i ve zhoršených světelných podmínkách.
Množství světla dopadající na snímač, nám ovlivňuje clona a závěrka, ale jejich fyzikální vlastnosti mají svoje hranice. Tady přichází na řadu ISO. Základní hodnotou ISO bylo standratně 100. Nové fotoaparáty, umí už i jako výchozí hodnotu 64. Při těchto hodnotách dosáhnete vždy nejkvalitnějšího obrazu.
Citlivost se zvedá postupně na ISO 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400 a dál.
Čím vyšší hodnota, tím se může ztrácet kvalita výsledné fotografie, díky zvýšenému šumu ve fotce. Zejména od ISO 3200 může být šum ve fotce už znatelný.
Ve fotografii má každá situace nějaké řešení. Když máte málo světla, tak vám pomůže stativ a nebo světelný objektiv. Ale pokud ani jednu z těchto věcí nemáte po ruce, tak jako záchranný padák slouží právě citlivost snímače ISO. Pokud víte, že máte objektiv 50mm, ISO 100 a clonu f1,8 a expozimetr vám říká, že správná expozice je 1/25s, tak riskujete, že bude fotka neostrá. Když zvednete ISO na 200, tak vám expozimetr řekne, že můžete použít 1/50s. Při ISO 400 vám to dovolí 1/100s. Při ISO 800 vám dovolí 1/200s. Chápeme?
Snímače se dělí na několik druhů. Palcové, 4/3 snímač, APS-C, FX a další. Za těmito zkratkami se skrývají rozměry těchto snímačů. V tomto případě, by se dalo klidně říct, že na velikosti záleží. Není to tak dávno co se výrobci předháněli v tom, kdo má víc megapixelu.
Vzpomínám si na jednu akci, kdy tam seděla zástupkyně od Sony a měla v ruce tenkrát nějakej mobil, a že má 42 mpx. Já v té době měl v ruce Nikon D800 s fullframe snímačem, kterej měl 36 megapixelů a byla to naprostá novinka.
Pro představu, velikost mého snímače byla 36 x 24mm a velikost snímače v tom mobilu byla asi tak 4 x 3mm. Na to nepotřebujete složitou studii, aby jste pochopili, že to asi není to pravé. No a vlastně to platí dodnes. Jen dnes jsou mobily chytřejší a lidi, tak trochu hloupější mi občas přijde. Proto fotka z mobilu dnes určuje jakejsi pochybnej standard.
Jestli je něco důležité, tak je to právě dynamický rozsah snímače. To znamená, jak velký rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem dokáže snímač zaznamenat. Dynamický rozsah je jednak dán rozlišením, ale taky velikostí snímače. Takže mobil, kterej má 40mpx ještě neznamená, že má kvalitní dynamický rozsah.
Díky vysokému rozsahu, můžete pak fotit vysoce kontrastní scény, nebo fotit v protisvětle, aniž by výsledná fotka byla náchylná k tzv. přepalům.
Zároveň větší snímač ještě nemusí hned znamenat vetší DR. Ve srovnání můžete vidět Nikon Z6 s Fullframe snímačem vs D7200 s menším APS-C snímačem.
Takže, až vám bude zase nějaký youtuber vykládat, že nejlepší je Sony, Iphone nebo Nikon, tak to berte s rezervou a radši se běžte poradit s někým, kdo tomu fakt rozumí. Protože každé téma, může mít jiného favorita a nedá se obecně říct, co je nejlepší.